Syn.: Moraea mossii N. E. Br., Moraea parva N. E. Br., Moraea tellinii Chiov.
Česká jména: protistojka (Presl 1846)
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Afriky, vyskytuje se na východě Jihoafrické republiky (od provincií KwaZulu-Natal a Eastern Cape na jihu až po Limpopo na severu), v Lesothu a ve Svazijsku. Údaje ze severněji položených oblastí východní tropické Afriky jsou nejisté, někdy je uváděn rovněž ze Zimbabwe, Tanzanie, dokonce i z Etiopie.
Ekologie: Roste v travnaté savaně, kvete v době jihoafrického předjaří a jara, tedy od července do listopadu.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní hlízkou, která dosahuje průměru 1–3 cm a lodyhou přímou, 15–25 cm dlouhou, jednoduchou nebo větvenou. Přízemní list je jediný, trávovitý, až 60 cm dlouhý a asi 1,5 cm široký, v době květu buď zcela chybí, anebo je zaschlý, lodyžní listy jsou pochvaté, 3–6 cm dlouhé, blanité, nahnědlé. Květenství je několikakvěté, 3–4 cm dlouhé; vnitřní listen toulce je větší než vnější, oba listeny jsou však zhruba stejně dlouhé; květy jsou modravé až bledě fialové, se žlutooranžovými skvrnkami na bázi vnějších okvětních cípů, ty jsou obvejčité, až 2 cm dlouhé, vnitřní okvětní cípy jsou štíhlé, úzce kopinaté, až 1,8 cm dlouhé. Plodem je elipsoidní tobolka, až 1 cm dlouhá.
Záměny: Velmi podstatným určovacím znakem u tohoto druhu je absence zeleného listu v době květu. List může být k bázi lodyhy v době květu třeba i připojen, avšak je zaschlý, nezelený, je to vlastně pozůstatek předcházející vegetační sezóny. Dosti podobný druh Moraea elliotii živý list v době květu nepostrádá.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 9. 9. 2018 (Svazijsko, kaňon Ngwempisi Gorge).