Euforbie - praktické třídění sukulentních euforbií (1)

Zástupci rodu Euphorbia rostou všude, kde vás napadne. U nás ve volné přírodě se vyskytují převážně jednoleté druhy (například známé plevele Euphorbia peplus – pryšec okrouhlý nebo Euphorbia helioscopia – pryšec kolovratec) nebo velmi hojné vytrvalé druhy milující teplé a sušší lokality (Euphorbia cyparissias – pryšec chvojka nebo Euphorbia esula – pryšec obecný). Sukulentní druhy se vyskytují zejména v Africe, kde na mnoha místech tvoří dominantní složku vegetace, připomínající v mnoha směrech sloupkovité kaktusy v amerických polopouštích. Některé druhy jsou běžné i v tropické Asii a Americe.

Rod Euphorbia je opravdu velice početná a rozmanitá skupina rostlin. Každým rokem se objevují nové popisy druhů, kterých je evidováno už kolem 2000, a z nich je několik stovek výrazně sukulentních. Specializovaná sbírka těchto rostlin překvapí každého návštěvníka bohatstvím tvarů a životních forem. Můžeme zde vidět plynulou řadu přechodných typů, a to od zakrslých geofytů až po stromové druhy, můžeme zde obdivovat jak půvabné miniatury, tak i stromy a keře. Z praktického hlediska můžeme sukulentní pryšce rozdělit do několika tvarových skupin.

Druhy se sloupkovitými stonky mohou být v dospělosti značně rozvětvené a několik metrů vysoké. Stonky bývají podélně členěné na žebra, jejichž hrany téměř pravidelně nesou trny. Vzhledem k počtu druhů se dále dělí do podskupin a kritériem zařazení do příslušné „škatulky“ je počet trnů a žeber. Jsou to:

Pryšce dvoutrnné, například Euphorbia abyssinica, Euphorbia angularis, Euphorbia ballyi, Euphorbia canariensis, Euphorbia candelabrum, Euphorbia cooperi, Euphorbia echinus, Euphorbia fruticosa, Euphorbia grandicornis, Euphorbia ingens, Euphorbia lactea, Euphorbia officinalis, Euphorbia triangularis, Euphorbia trigona, Euphorbia virosa a mnoho dalších druhů. Je to mimořádně početná podskupina, některé druhy se určují poměrně snadno, zvláště když mají žebra nápadně zvlněná či vykrajovaná, jiné se určují dosti obtížně, například druhy, jejichž žebra jsou rovná a navíc variabilní co do počtu.

Pryšce jednotrnné, například známá Euphorbia mammillaris, dále Euphorbia cereiformis, Euphorbia fasciculata, Euphorbia fimbriata, Euphorbia heptagona, Euphorbia horrida, Euphorbia polygona a jiné. Trny druhů této podskupiny nemají palistový původ jako u předcházející podskupiny, ale jsou to zdřevnatělé zbytky květních stopek. Při určování druhů se můžeme alespoň zhruba orientovat podle počtu žeber a podle jejich zaoblení. Některé druhy nemají žebra a jejich válcovitá těla jsou pokryta bradavkami, na nichž spočívají jednotlivé trny. Jsou to například Euphorbia sapinii, Euphorbia unispina a jiné.

Pryšce se třemi trny jsou většinou keřovité sukulenty, které se pěstují málo, jako například Euphorbia ballyana, Euphorbia glochidiata, Euphorbia triaculeata a jiné.

Pryšce se čtyřmi trny jsou také většinou keřovité, dva trny jsou obvykle delší a dva kratší. Patří k nim například Euphorbia quadrangularis, Euphorbia isacantha, Euphorbia subsalsa nebo Euphorbia tetracantha.

Druhy tzv. medúzovitých pryšců mají velmi svérázný tvar, protože z obvykle krátkého kmínku na řepovitém kořenu vyrůstají hadovité větve paprskovitě rozložené do stran. Patří sem Euphorbia caputmedusae, Euphorbia clavaroides, Euphorbia esculenta, Euphorbia gatergensis, Euphorbia gorgonis, Euphorbia inermis, Euphorbia pugniformis, Euphorbia woodii a jiné. Všechno jsou to velmi atraktivní sukulenty a lze říci, že zejména ve východní Evropě není trh schopen pokrýt zájem o tyto druhy.